Napsal uživatel Gargamel | 27 Duben 2010

Činčila pochází z Jižní Ameriky a jejím přirozeným životním prostředím jsou skalní rozsedliny a jeskyně    nehostinných, pro člověka obvykle nepřístupných oblastí s nízkou vlhkostí. Mají hustou, hebkou a velmi jemnou srst, kvůli které byly především v 18. a 19. století pronásledovány a loveny.

První pokusy, spíše neúspěšné, pěstovat činčily v kleci se objevují v 18. a 19. století v Jižní Americe a
v Evropě. Úspěchy se dostavují spíše až ve 20.století. Oblíbenou jako domácí zvíře se však stala až v
poslední době. Činčila, kterou si můžeme pořídit u chovatelů, nebo ve zverimexu patří mezi malé činčily,
a je křížencem činčily krátkoocasé a činčily vlnaté.

Původní zbarvení činčil je šedé, se světlejší spodní stranou těla a je nazýváno "standard". Křížením však vzniklo mnoho barevných mutací. Délka těla se pohybuje od 25 do 35 cm, délka ocasu je asi 15-20 cm. Hmotnost dospělé činčily je 400-600 g.  

Činčily nejsou vyslovení mazlíci, a proto jsou vhodnější pro starší děti ( od věku 13 let ), které jsou schopné se o ně postarat a pozorovat je. Jsou to temperamentní zvířátka a chovatel musí jejich přirozené potřeby respektovat. Na běžný ruch domácnosti si však dokáží zvyknout a ignorují jej.

Činčily jsou ve většině případů vhodné i pro alergiky, protože jejich srst je natolik hustá, že v ní nežijí roztoči.

Činčila se při dobré péči může dožít 18 až 22 let, průměrný věk se pohybuje mezi 10 až 15 lety. Jsou aktivní v podvečer a v noci ( zhruba od 18 hodiny večerní ), proto je večer vhodnou dobou ke krmení.

Činčily jsou velmi živá zvířátka, a proto je idéální jim dopřávat výběh po bytě. Je však dobré počkat, dokud není  zvířátko dost ochočené. Vhodné je pouštět je vždy večer, kdy jsou aktivní. Jsou to hlodavci a okusují vše v dosahu. Proto je nutné jim zabránit v okusování věcí, které by jim mohly ublížit, či jim způsobit zdravotní problémy.

Činčily je možné chovat po jedné, po dvou, či v páru.
Rozhodneme-li se pro jedno zvířátko, stane se při správné péči brzy přítulnou a zvídavou.Pohlaví v tomto případě nehraje žádnou roli.
Chov dvou jedinců vyžaduje podstatně větší klec, aby měla obě zvířátka dostatek soukromí. Dvě samičky můžeme chovat dohromady poměrně snadno, ale dva samečci se nesnesou.
Chov páru vyžaduje také velkou klec a přináší potomky. Páry se snáší poměrně dobře.

Činčily zvedáme za kořen ocasu a druhou rukou je podpíráme pod bříškem.

Činčily jsou velice čistotné, a proto sami o sobě nešíří prakticky žádný zápach.

Transport činčily nezvládají příliš dobře, a proto - když to není vysloveně nutné - je lepší je nechat doma, kde jim bude mnohem lépe. Pokud je nutně potřebujeme převézt, je důležité si vybrat chladnější den, protože přílišné horko v uzavřeném autě je může i zabít.

Zdroj: www.kralici.cz